„Bojkot“ Tour de France
Především kvůli přetrvávajícím problémům s dopingem se v roce 2007 rozhodlo několik velkých světových deníků věnovat jen malou pozornost tomuto největšímu závodu planety. A nutno dodat, že ani po skončení 94. ročníku Tour se názor spousty fanoušků na tento sport příliš nezměnil. Nebyl k tomu totiž důvod.
Závod začal s velmi širokým polem favoritů. Odhadnout vítěze bylo skutečně těžké, jelikož konkurence se zdála býti více než vyrovnaná. Jak již bývá na Tour standardem, první týden byl věnovaný především spurtérům a první horská etapa byla v itineráři až pod číslem sedm. Právě od této etapy však začínalo být jasné, kteří jezdci jsou na tom nejlépe a budou bojovat o žlutý trikot.
První horský test zvládl nejlépe německý cyklista Linus Gerdemann, který se po vítězné etapě převlékl do dresu lídra závodu. Bylo však evidentní, že je to jen dočasný stav. Hned v následující etapě jej ze žlutého trikotu vysvlékl hubený Dán Michael Rasmussen. Právě jeho jméno bylo to nejvíce skloňované během celého 94. ročníku Tour de France.
Doping a znovu doping
Jelikož byly první rovinaté etapy nezáživné, v médiích se probíraly starší kauzy související s dopingem. Především pak kauza Jana Ullricha a hromadného přiznání k dopingu jezdců stáje T-Mobile. Samotná Tour de France však odolávala s pozitivním dopingovým testem. Bohužel však pouze do třinácté etapy.
Tou dobou již žlutý trikot jasně držel Michael Rasmussen, skvělý vrchař a jeden ze spolufavoritů na celkové vítězství. Právě tehdy však do médií pronikla zpráva, že dánský cyklista před startem Tour neoznámil své místo pobytu, což znamená, že jej komisaři nemohli testovat. V pravidlech je toto chování bráno automaticky jako kdyby jezdec dopoval. I přesto, že se toto všechno vědělo již před startem samotného závodu, byl Rasmussen na start připuštěn a to jak svým týmem tak samotnými pořadateli. Na momentálního lídra však nyní směřovalo daleko více světel, než pravděpodobně kdokoli z jeho týmu očekával a tlak médií a fanoušků začal nabývat na síle.
Zlomová 16. etapa
Poslední horská etapa byla na programu v šestnácté etapě. Michael Rasmussen v ní potvrdil formu, která jej doprovázela po celý ročník a dokázal ji vyhrát. Zvýšil tak náskok na své konkurenty a druhý Alberto Contador na něj měl ztrátu již přes tři minuty. Byť byl španělský cyklista brán jako jednoznačně lepší časovkář než Ramusessen, nepředpokládalo se, že by jej dokázal ze žlutého trikotu vysvléci ani v předposlední etapě závodu, což byla individuální časovka. A nakonec ani nemusel.
Ze žlutého trikotu nakonec vysvlékl Rasmussena jeho vlastní tým. V noci před sedmnáctou etapou oznámil tým Rabobank, že stahuje momentálně vedoucího Rasmussena ze závodu a zároveň jej suspendují do doby než se případ s jeho vyhnutím se dopingovým komisařům prošetří. Naprosto bezprecedentní rozhodnutí, které v historii cyklistiky nemá obdoby. Je třeba dodat, že již šest dní před tímto rozhodnutím dánský cyklistický svaz vyloučil Rasmussena ze svého týmu. Tehdy se za něj však jeho tým Rabobank za něj ještě postavil. O šest dní později ho tentýž tým stáhl ze závodu a znemožnil mu dosáhnout na největší vítězství kariéry. Rasmussen později řekl, že kdyby měl ve chvíli oznámení jeho konce po ruce provaz, oběsil by se.
Ačkoliv tedy Rasmussen nebyl přímo usvědčen z dopingu, byl tak brán. Přišel o vítězství na Tour de France a stáj Rabobank jej později propustila. Nakonec tedy 94. ročník Tour ovládl Španěl Alberto Contador. Rasmussen se později ve své knize přiznal ke své dopingové minulosti a dnes je komentátorem cyklistických závodů pro dánskou televizi.
