Konec už před startem
Okruh favoritů pro 93. ročník cyklistického svátku byl široký. Tedy alespoň měl být. První šok však přišel ještě před startem samotného závodu. Jen pár hodin před prologem přišlo šokující rozhodnutí, že na Tour nebudou startovat dva největší favorité Jan Ullrich a Ivan Basso. Byla to reakce na skutečnost, že i jejich jména se objevila na seznamu cyklistů, kteří spolupracovali s dopingovým mágem Eufamiano Fuentesem.
Pozici největšího favorita tak připadla do klína Američanovi Floydu Landisovi. Bývalí kolega Lance Armstronga si pyšnil fantastickou jízdou proti chronometru a v horách byl dle papírových předpokladů nejsilnější. Měl k ruce navíc kvalitní pomocníky z týmu Phonak a dalo se předpokládat, že právě tento tým bude udávat tempo od samotného začátku závodu.
Nezajímavý únik rozhodl
První etapy jsou na Tour de France pravidelně věnované spíše spurtérům. Ne jinak tomu bylo i v roce 2006. Sprinteři bojovali o zelený trikot, zatímco favorité se pohodlně vezli uprostřed balíku a čekali na to, až se půjde do hor. První vyloženě horská etapa byla však na programu až v desáté etapě. Do té doby změnil žlutý dres hned pětkrát majitele. Skuteční favorité se však zatím jen šetřili. Poté, co peloton vjel do hor, bylo jasné, že papírové předpoklady se nemýlily a jako nejsilnější vypadal právě Floyd Landis. Ten sice nevyhrál žádnou z horských etap ve druhém týdnu závodu, po jedenáctém partu se však poprvé převlékal do žlutého. V etapě, ve které si prvenství připsal Denis Menšov, najel Landis cenné vteřiny na své konkurenty a zdálo se, že má dostatek sil i kvalitní tým na to, aby jej dovezl až do Paříže.
O žlutý dres však Američan přišel skutečně nečekanou cestou, která byla pro něj osudná nejen v závodě ale dokonce i v celé kariéře. Bývá normou, že peloton si chce po náročných horských etapách odpočinou, což znamená, že na rovinatých etapách dává prostor uprchlíkům, které se mnohdy ani nesnaží dojet. Přesně tento případ se stal ve třinácté etapě, kdy peloton nechal odjet skupinu uprchlíků a dal jim dostatečný náskok k tomu, aby si to mohli mezi sebou rozdat o etapové prvenství. V úniku byl však i španělský jezdec Oscar Pereiro, který sice neporazil v závěrečném spurtu Jens Voigta, ale v celkové klasifikaci se posunul na první místo ! Jak je to možné ? Protože peloton dojel za uprchlíky bezmála o půl hodiny později, tak obrovský jim dal náskok. V jednu chvíli dokonce hrozilo, že se peloton nedostaví do cíle v časovém limitu a všichni jezdci by museli být diskvalifikováni. To se sice nestalo, ale i přesto byl výsledek etapy šokující. Neznámý Španěl vedl Tour de France o téměř dvě minuty před Landisem. Všeobecně se však předpokládalo, že v horách si Američan vezme trikot zpět.
Krize a znovuzrození
V letech 2002-2005 působil Oscar Pereiro ve službách stáje Phonak a tak si sportovní ředitelé byli jistí, že jeho schopnosti nestačí na to, aby s Landisem udržel krok v horách. Pereiro však nejen jim ale celému světu ukázal, jako mystikou a jakou sílu dodává žlutý trikot a potenciálně úspěch na Tour de France. Španělský cyklista vezl žlutý trikot až do patnácté etapy. Právě ta odstartovala třetí, hornatý týden na Tour. A zdálo se, že se vše vrací do zaběhlých pořádků. Landis v horách dominoval a hned při první příležitosti si vzal žlutý trikot zpět. Opomenout však nesmíme heroický výkon Pereiro, který se stále udržel na dohled čelu celkovému pořadí.
Pokud bychom měli charakterizovat celý ročník jednou etapou, byla by to ta šestnáctá. Předpokládalo se, že Landis definitivně zlomí odpor soupeřů a zvýší náskok na prvním místě. To se však nestalo. V cílovém stoupání na La Toussuire jej postihla nevídaná krize a během pouhých šesti kilometrů ztratil několik minut. Do cíle dorazil až na 23. místě se ztrátou deseti minut na vítěze etapy Michaela Rasmussena. Bojovný výkon Pereira, který se udržel v čelní skupině mu vynesl zpět žlutý trikot. Tentokrát v něm však měl náskok více než osmi minut na Landise. Vypadalo to, že americký cyklista je definitivně ze hry o titul.
Toto zdání však trvalo pouhý den. V následující etapě do Morzine, čekalo na cyklisty celkem pět vrcholů a hned na tom prvním zaútočil Floyd Landis. Jako politý živou dojel Landis skupinu uprchlíků od níž se pak během etapy zcela odpoutal a dojel si pro největší vítězství ve své dosavadní kariéře. Před druhým Carlosem Sastrem měl v cíli Landis náskok více než pět minut. Důležitější byl však náskok na žlutého Pereira. Ten byl nakonec lehce přes sedm minut, což sice Španělovi zaručovalo, že i do další etapy vyjede ve žlutém, Landsi se však neuvěřitelným výkonem vrátil do boje o celkové prvenství.
Z vrcholu na dno
Po rovinaté osmnácté etapě byla v itineráři na cyklisty přichystána individuální časovka, jedna z nejsilnějších zbraní ve repertoáru Floyda Landise. A ten ji využil perfektně. Dokonal svůj návrat a definitivně si vzal zpět žlutý trikot. Pereiro předvedl další ze svých heroických výkonů a udržel se na druhém místě celkové klasifikace před dotírajícím Andreasem Klödenem. O den později si pak Landis převzal v Paříží cenu pro celkového šampiona. Ovšem tou dobou už se téměř veřejně mluvilo o tom, že za Landsiovým návratem ze sedmnácté etapy byly nedovolené látky.
Spekulaci se během pár dnů přeměnily na skutečnosti. Landis byl obviněn a později shledán vinným z toho, že před 17. etapou dopoval. Bylo mu naměřeno extrémně velké množství testosteronu v těle a po několika měsících tahanic nakonec o svůj triumf z Tour de France přišel. Naprosto šokujícím vítězem 93. ročníku „Staré dámy“ se tak stal Oscar Pereiro, který před závodem nefiguroval dokonce ani v širším seznamu favoritů. Landis a vlastně celý tým Phonak mu však dal šanci při velkém úniku a zbytek již dokonala Španělova neústupnost a kouzlo žlutého trikotu.
