Kanonýr Stephen Curry
Není ani možné nezmínit hned na prvním místě rozehrávače mistrovského celku Stephena Curryho. Ten totiž opět řádil a do své sbírky cenných trofejí si připsal další. Poprvé v kariéře se stal nejužitečnějším hráčem finálové série. A nutno říci, že zcela zaslouženě. Jeho průměrný bodový příspěvek ve finále byl přes třicet bodů na zápas. Zároveň průměrně zaznamenal také přes pět doskoků a asistencí. Právě on byl hlavní postavou, která tahala Golden State z nepříjemných situací. Kouzlil, jak je u něj již tradicí, především za tříbodovým obloukem.
Jeho přínosem však nebyly pouze dalekonosné trojky, ze statistik je také patrné, že připravoval pozice ke skórování svým spoluhráčům. Jako jeden z nejmenších rozehrávačů v lize si pak během finálové série připisoval i důležité doskoky. Klíčové bylo také to, že ani v obraně nikterak nepohořel. Ačkoli je americkému rozehrávači již čtyřiatřicet let, finálová série jasně ukázala, že stále patří mezi nejlepší basketbalisty v soutěži, či snad je to právě on, kdo je nejlepší. Po skončení finále se opět rozjela diskuze na téma Steph Curryho a jeho pozice ve společnosti nejlepších basketbalistů historie. Opět zcela oprávněně.
Únava Bostonu Celtics
Bod, který sice s Golden State souvisí pouze úzce, přesto je třeba jej zmínit. Boston měl před finálovou sérií s Golden State opravdu náročný program. Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, spoustu sil Bostonu vzala již první série proti Brooklynu, byť skončila jednoznačným vítězstvím Celtics 4:0. Série proti týmu, v jehož středu hrají Kevin Durant či Kyrie Irving však náročný být musí za jakýchkoli okolností. Boston však předváděl parádní týmový basketbal a především Tatum a Brown zářili coby tahouni celku. Následovaly další dvě série, v nichž byl Boston donucen absolvovat plný počet zápasů.
Tou první byla série proti loňským šampionům z Milwaukee. Celtics v sérii prohrávali hned třikrát, 0:1, 1:2 a 2:3. Nikdy však svému soupeři nepovolili odskočit na rozdíl dvou vyhraných zápasů a v situaci, kdy čelili mečbolu, je podržel skvělý Jason Tatum. Především v šestém zápase, kdy na hřišti soupeře nasázel Tatum šestačtyřicet bodů a vrátil série zpět do Bostonu. V posledním zápase již i přes velkou snahu Milwaukee Boston dominoval a postoupil do konferenčního finále. Tam na ně čekali Miami Heat a další série se sedmi zápasy. I zde Celtics nezachytili začátek a prohrávali 0:1 a 1:2. Poté však přebrali otěže série a byť až v sedmém zápase postoupili do finále NBA. Že aspekt únavy hrál roli, musí být všem jasné také v kontrastu s cestou Golden State do finále NBA. Ti se totiž přes při soupeři prokousali velmi snadno, dvakrát ztratili v sérii pouze jeden zápas, jednou pak dva.
Managment a Steve Kerr
Trochu ve stínu za výkony hráčů na palubovce zůstává fungování managmentu, trenéra a potažmo celé organizace Golden. A je to škoda, protože funguje evidentně skvěle. Jako první je třeba zmínit roli samotných majitelů, kteří jsou již několik let ochotni platit tučný daň z luxusu, tedy daň, kterou týmy musí platit pokud překročí platový strop. I díky tomu je kádr mistrů NBA široký a stále s vysokou kvalitou. Managment navíc dokázal skvěle nahradit ztrátu některých hráčů z dřívějších let. Znát to bylo především u Kevina Duranta, jednoho z nejlepších hráčů soutěže, který přestoupil do Brooklynu. Golden State však za něj přivedli mimo jiné Andrewa Wigginse, který se stal dalším pilířem sanfranciscého týmu ve finálové sérii. Ocenění si pak zaslouží také práce a motivace hráčů, kteří v týmu působí již několik let. V neposlední řadě pak výběru v draftu, kde Golden State logicky mají díky skvělým výsledkům z posledních let horší pozici. I přesto však dokáží vybrat talentované hráče.
Kapitolou o sobě jak pak hlavní kouč Steve Kerr. Ten je s týmem již několik let a byl na počátku celé dynastie. Kromě skvělých a kreativních strategií je jeho předností také to, že se nebojí udělat překvapivé a riskantní kroky. Jako při letošním finále, kdy ve čtvrtém zápase posadil na lavičku Greena, jednoho z nejdůležitějších hráčů sestavy. Z minulých let si jistě budou fanoušci pamatovat, jak se nebál posadit na lavičku pro poslední čtvrtinu i největší hvězdy, i přesto, že Curry či Thompson kolikrát měli náběh na některý z rekordů NBA. I Kerrovu roli je tedy třeba zdůraznit.
Golden State jako tým
A na závěr Golden State jako takový. Jen těžko byste v NBA hledali tým, který by působil a byl více týmový než právě Golden State. Ačkoli je v jeho sestavě několik hvězd, na rozdíl od ostatních týmů nemá Golden State problémy s přebujelými egy svých hráčů. Ti si totiž dokáží vyjít vstříc a na prvním místě je pro ně týmový úspěch. Právě to zmiňoval i samotný Steph Curry po posledním vítězném zápase. Přitom by bylo zcela logické, kdyby byl celek rozhádaný a nesourodý. V posledních dvou letech se ani jednou nedostal do play off, v předposlední sezoně byl dokonce nejhorší v celé NBA. Tradiční měřítka však pro Golden State neplatí a i proto se opět vracejí na vrchol. Uvidíme, jak se se staronovým šampionem NBA popere v příštím roce konkurence.
