Moc fanoušků je jen iluze
Projekt Super ligy by měl i přes počáteční obrovskou nevoli fanouškovské veřejnosti velmi dobrou sledovanost. Lze tak odhadnout z toho, jaký hlad po konfrontacích nejlepších celků fanoušci mají každý rok. Ať už proti sobě hraje Barcena a PSG v Lize mistrů nebo jiní giganti v Evropské lize, takovéto zápasy sledovanost zkrátka mají. Ne jinak by tomu bylo i v případě Super ligy. U té by navíc odpadlo několik neatraktivních zápasů, například týmů z východní Evropy, které dlouhodobě netáhnou. Z prvotních informací navíc lze vyčíst i to, že nová soutěž by stála na velmi pevných finančních základech, které by s postupem času ještě nabíraly na síle.
Nebyl to však protest fanoušků, který celý projekt zmařil. Negativní reakce se nejspíše očekávala a i přesto kluby vyšli s novým projektem na světlo zcela suverénně. Faktor, který projekt zbortil, byla UEFA. Ta by samozřejmě tratila nejvíce, jelikož by z jejích evropských soutěžích vymizely všechny velkokluby a obrovský přísun peněz. Není proto divu, že klubům ihned po oznámení založení Super ligy, začala vyhrožovat, že všechny zúčastněné vyřadí z jejich domácích lig, hráčům, hrající za velkokluby v Super lize, by znemožnila účast na Mistrovství světa či Mistrovství Evropy a následovaly by jistě i další restrikce.
Je nesmyslné na celou událost hledět tak, že díky odporu fanouškům se po pár dnech zbortil projekt, který se vytvářel několik let. Moc, kterou fanoušci na celosvětové fotbalové dění mají, je pouze domnělá. Krásným příklad budiž příští Mistrovství světa, které se bude konat v Kataru, prostředí, naprosto nevhodném pro podobnou událost. A i když se proti tomuto rozhodnutí také zvedla velká vlna kritiky, na rozhodnutí se nic nezmění. Je třeba si uvědomit, že fotbal je byznys, kde jde v první řadě o peníze a fanoušek prioritou rozhodně není. Nestavme tedy fanoušky do role všemocných soudců, kteří rozhodují o tom, co se bude ve fotbale dít a co ne. Takovou roli nemají a nikdy mít nebudou.