Rok otevření a první unikát
Čeští respektive českoslovenští hokejisté byli již pětkrát mistry Evropy, když byl v roce 1932 na pražské Štvanici otevřen první zimní stadion s umělou ledovou plochou. O nějaký čas později následoval stejný scénář i v Bratislavě a v roce 1946 byl představen zimní stadion i v Českých Budějovicích. O sedmdesát let později je již Bratislava hlavním městem našeho východního souseda a zimní stadion na Štvanici je již několik let zbořen. Zůstává tedy pouze zimní stadion v Budějovicích, dnešní Budvar Aréna, coby nejstarší hokejový stánek u nás. Ano, ačkoli musel hokejový stánek v Budějovicích čekat několik desítek let, nyní se může pochlubit nálepkou „nejstarší u nás“.
V parku Háječek, kde se Budvar Aréna nachází, se hrál hokej už dlouhou dobu před druhou světovou válkou. Jelikož se však hrálo pouze na zamrzlých plochách, byli hráči stejně jako diváci odkázáni na rozmary počasí. Nejednou se stalo, že došlo k nečekané oblevě a aktéři utkání se museli rozjet domu, protože nebylo kde hrát. Slavný den otevření nového stadionu v Budějovicích se datuje k 27. říjnu 1946. Jako křest proběhl přátelský zápas mezi místním AC Stadion České Budějovice a československou reprezentací.
Jak to již v té době bývalo zvykem, k postavení na tu dobu tak obrovské stavby pomohli téměř všichni, kdo mohli. Ať už dělnici, brigádníci, místní občané nebo dokonce sami hráči. Drobnou zajímavostí je také fakt, že k postavení hokejového stadionu v parku Háječek bylo použito také 900 kubíků suti ze synagogy, která byla zbořena v roce 1942 nedaleko odtud. Jak obrovský vliv to mělo na tamější hokejisty není jistě třeba popisovat. Díky možnostem pravidelného tréninku, nezávisle na rozmarech počasí, šli hokejisté AC Stadionu velmi rychle nahoru a už tři roky po otevření zimního stadionu se čtyři z nich stali mistry světa. Právě po šampionátu v roce 1946 se v Budějovicích odehrál první mezistátní zápas. Československá reprezentace si při něm smlsla na výběru Rakouska 16:2.
Turbulentní padesátá léta
Píše se 6. březen 1951 a místní hokejisté poráží v důležitém zápase Sokol NV Bratislava 5:3. Tato výhra znamená, že hokejisté z Českých Budějovic si připisují první a zatím také poslední ligový titul ve historii. Kdo by si však myslel, že tento triumf předznamenává úspěšná padesátá léta pro budějovický hokej, mýlil by se. Ačkoliv se mohli hokejisté opřít o svůj stadion a velké množství fanoušků, které je přicházeli pravidelně povzbuzovat, obhájit či znovu vyhrát ligový titul se jim již nepovedlo. Navíc to netrvalo dlouho a celé město včetně hokejistů stihla obrovská tragédie.
Skoro přesně šest let poté, co zde místní mohli slavit titul, se objevil zimní stadion v Českých Budějovicích v plamenech. Požár se dokonce šířil tak rychle, že někteří hráči skoro nestačili uprchnout. Aby vůbec Slavoj, což byl tehdejší název klubu, mohl dohrát ligový ročník, musel si vypůjčit i dresy, jelikož i ty shořely v ohnivém infernu. Co za vznikem požáru stojí se dodnes neví. O jak velké neštěstí se nejen pro hokejisty a město ale i pro celou zemi jednalo, nejlépe dokládá fakt, že prostředky a pomoc ve všech možných formách, chodily do Budějovic z celé země. Místní se opět semkli, stejně jako při stavbě po skončení druhé světové války a v neuvěřitelně krátkém čase dali zimní stadion opět do pořádku.
Je tedy téměř až zázračné, že po tak zničujícím požáru se mohlo už půl roku poté opět odehrát ligové utkání. Ano, již v říjnu téhož roku byl stadion opět funkční a dokonce disponoval ještě větší kapacitou než před vznikem požáru. Je však třeba také zmínit, že před požárem se zázemí stadionu dalo nazvat spíše „provizorním“ než jakýmkoli jiným přívlastkem a dostavba byla v plánu již několik let.
Pokrok, modernizace, zlepšování
Není jistě překvapením, že během let se u nás otevíralo stále více nových zimních stadionů. Ještě aby ne, když je hokej náš národní sport. Aby však i budějovická aréna držela krok s konkurencí, prošla během let několika změnami a vylepšeními. Tím pravděpodobně nejvýraznějším bylo nainstalování střechy, k čemuž došlo v roce 1966. Do té doby nebylo neobvyklé, když hokejisté odehráli svůj zápas za prudké vánice či v hustém dešti.
Je trochu paradox, že první zápas pod novou střechou neodehráli místní hokejisté, ale volejbalové týmy. Stadion totiž hostil skupinu Mistrovství světa v tomto míčovém sportu a mimo jiné se zde představily výběry Polska, Rumunska nebo Nizozemska. Od září téhož roku však již plocha opět patřila hokejistů. Na konci roku se zde navíc odehrál první mezistátní zápas pod střechou, ve kterém náš výběr rozdrtil Německou demokratickou republiku 11:4. Další důležitá událost se pak odehrála v roce 1979, když po čtyřletém snažení byla otevřena i druhá ledová plocha. To mělo za následek, že se velmi ulehčilo hlavní ledové ploše, která dostávala během sezony skutečně zabrat.
Na tu největší modernizaci si však fanoušci museli počkat až do nového tisíciletí. Během let 2000-2002 prošla hala kompletní rekonstrukcí a modernizací a třebaže byl výrazně překročen plánovaný rozpočet 235 milionů korun, výsledek stál za to. A to i přesto, že chvíli po dokončení prací zaplavila zimní stadion stoletá voda z nedaleké Vltavy. Jak již však historie několikrát ukázala, místní se nelitovali a opět spojili síly a pomáhali při úklidových pracích. Mimořádné nasazení všech pomocníků bylo odměněno v září roku 2002, kdy se zde mohl odehrát první ligový zápas. Nyní už tedy v nově pojmenované hale, Budvar Aréně.
Budvar Aréna v kostce
Název stadionu odkazuje na hlavního sponzora klubu, vyhlášené místní pivo. Budvar Aréna má kapacitu 6421 míst, z čehož je 5870 sedících. Zbytek míst pro stojící diváky za nachází za brankou hostujícího týmu. Rozměry ledové plochy jsou 58 metrů na délku a 28 na šířku, což bohužel neodpovídá pravidlům IIHF a mezistátního utkání se zde tedy zatím nedočkáme. Co však dělá budějovický stadion ikonickým jsou především fanoušci. Ano, právě ti pravidelně vyprodávají halu na domácí zápasy Motoru a bylo to právě oni, kdo byl hnací silou Motoru při postupu zpět mezi extraligovou elitu v roce 2020.
