Finanční hospodaření klubu
Má-li být jakýkoli projekt úspěšný, musí fungovat především po finanční stránce. V této oblasti se Slavii daří velmi dobře. Ovšem pouze poslední dva roky. Jestliže se podíváme zpět do historie, slávistické účetnictví bylo v plusu od ročníku 2005/06 pouze čtyřikrát. Z toho dvakrát v posledních dvou letech, kde jim k tomuto výsledku výrazně pomohly úspěchy v evropských pohárech a jednou v sezoně 2011/12, kdy byl zisk 6 milionů, tedy zanedbatelný. Dá se předpokládat, že Slavie skončí v černých číslech i letos, k čemuž jí dopomůžou opět skvělé výkony v Evropské lize a zisk z prodeje několika hráčů.
Podíváme-li se však na finanční hospodaření prakticky jakéhokoli české klubu dlouhodobě, je prakticky nemožné, být v plusu. Ano, Slavii se to v posledních letech daří, ovšem obrovskou měrou k tomu přispívají účasti v evropských soutěžích a především kvalitní výkony v nich. S tímto atributem se však nedá počítat jakožto se standardem. Pokud by totiž Slavie hrála pouze Evropskou ligu, kde by se pravidelně neprobojovávala do pozdějších fází, bylo by prakticky nemožné, udržet klub po finanční stránce v plusu. Obrovskou finanční berličkou pro kluby z vyspělých fotbalových zemí jsou především vysílací práva. Ty mohou klubům v top 5 ligách vynést mnohdy i několik desítek milionů liber. Nic takového však v českém prostředí nehrozí.
Byť je možná bolestné si to přiznat, naše liga a týmy jsou pro svět natolik nezajímavé, že zisky z televizních práv pro naše kluby se mohou pohybovat bohužel jen v řádech několika milionů. Pokud tedy chce být český celek v černých číslech, může spoléhat pouze na dva zdroje příjmu, a to jsou prodej hráčů a zisky z evropských soutěží. Jak uvidíte níže, je v podstatě nemožné, aby tyto konstelace fungovaly obě po několik let. V případě prodeje klíčových hráčů získá celek sice peníze, ale oslabí to jeho konkurenceschopnost na evropských kolbištích. A představa, že po českých trávnících běhá několik desítek Tomášů Součků, kteří budou prodáni do Anglie za půl miliardy je více než naivní.
Čtěte: Podrobný rozbor s predikci – Glasgow Rangers vs. Slavia Praha
Hráčský kádr a realizační tým
Oblast hráčského kádru a realizačního týmu, jak již bylo naznačeno, velmi úzce souvisí s finančním hospodařením klubu. V méně známých ligách je prodej hráčů hlavním zdrojem příjmu klubu. U Slavie to není jiné. Ano, má vysoké příjmy z evropských pohárů, ale v případě, že se do nich neprobojuje, hlavní úlohu přebírá právě prodej fotbalistů. Pokud se na našich trávnících objeví hráč, jenž svou kvalitou převyšuje zbytek ligy, je jasné, že bude prodán do zahraničí. Česká liga není natolik zajímavá destinace, aby v ní chtěl kvalitní hráč strávit celou kariéru. Po čase by se měl kvůli novým výzvám a i finančnímu zajištění vydat do zahraničí.
To ovšem znamená, že klub, který takto rozprodává své hráče, se stává nekonkurenceschopný. Úspěšnost při kvalifikacích do evropských pohárů bude klesat a s tím i příjmy. Nahlédneme-li na to opět z dlouhodobého horizontu, je v našich podmínkách nemožné udržet kvalitní kádr pohromadě a konkurenceschopný po několik let. Kvalitní hráči budou prodáni do zahraničí a noví hráči kvalit těch prodaných dosahovat vůbec nemusí. Nevyhnutelně se tedy musí stát, že již nebude kde brát kvalitní hráče z naší ligy, které by mohla například Slavia skupovat.
Možná se to spoustě fanouškům nezdá, ale dost podobné je to pak i u realizačního týmu. Jednou za jakou dobu se najde trenér jako je Jindřich Trpišovský a dokáže se svým týmem takové věci ? Nehledě na to, že i nadprůměrný trenér může mít zahraniční ambice, stejně jako třeba Pavel Vrba. Jestliže jsme zmínili Tomáše Součka jako výjimečného hráče, Trpišovského tak můžeme nazvat výjimečným trenérem, který je v naší lize prakticky nezastupitelný, v případě jeho odchodu by to pro Slavii znamenalo obrovskou díru, kterou není možné zalepit. A jeho odchod, ať už do zahraničí nebo do důchodu jednou nastane.
Dlouhodobé cíle českého klubu
Jaké tedy mohou být dlouhodobé cíle úspěšného českého klubu ? V jednom rozhovoru se na toto téma rozpovídal Jaroslav Tvrdík, šéf pražské Slavie. Ten si vzal za cíl v horizontu několika let pravidelnou účast v Lize mistrů a finanční prosperitu klubu. Ani jedno však dle mého není možné. Aby totiž alespoň dočasně fungovalo to druhé, musí docházet k prodejům hráčů za tučné peníze, čímž se kádr oslabuje a není možné to první. Je to začarovaný kruh. Co je tedy stropem a maximem našich týmů, co mohou dokázat ?
Dle mého je pro celky v našich střídmých podmínkách možná jen jedna cesta. A tou je vytvořit z týmu „český Ajax“. Tedy mužstvo, které bude investovat především do výchovy mladých fotbalistů a následně profitovat z jejich prodeje. Přijmout skutečnost, že není možné dlouhodobě udržet evropsky vyspělý tým, který by mohl každý rok hrát Ligu mistrů nebo se dostávat do play off Evropské ligy. Dlouhodobě kvalitně reprezentovat naší soutěž v evropských pohárech možné není, zajistit klubu dlouhodobou finanční prosperitu však ano.
Vrátíme-li se ke konkrétnímu příkladu, tedy Slavii, můžeme momentálně sledovat její vrchol a zároveň strop. Klubu se daří po finanční i sportovní stránce. Nevyhnutelně se však stane, že další klíčový hráči budou prodáni do zahraničí a Slavii již v pozdních fázích evropských soutěží vídat nebudeme. Alespoň do doby, než mladí hráči vyrostou v lídry, na které se celek bude moci opět spolehnout jednu či dvě sezony než i oni budou prodáni. To, co jako fanoušci můžeme udělat, je vyjádřit porozumění, že kvalita výkonů klubu půjde v následujících letech dolů a těšit se na další úspěchy, které by se měly pod taktovkou dalších vůdců dostavit zase za pár let.
