S hokejem začínal ve Vítkovicích, s kterými nejprve v sezóně 1978/79 dosáhl na bronzovou příčku, a o dva ročníky později pomohl vybojovat druhý a zatím poslední vítkovický titul naší nejvyšší souteže. Krátce po této úspěšné sezóně se rozhodl s celou rodinou emigrovat do Kanady. Nejprve hrál za tamní Quebec Nordiques, za které odehrál 49 utkání a poté zamířil za svým životním angažmá. Upsal se Maple Leafs a nakonec v kanadské metropoli strávil 7 úspěšných sezón. V roce 1985 se jako první Čech zúčastnil slavného Utkání hvězd. O rok později se stal nejlepším hráčem Leafs se 75 kanadskými body.
Před sezonou 1988/89 byl vyměněn do Detroitu, kde ale odehrál pouhých 23 utkání a následně byl znovu vytrejdován. Vrátil se zpět do Kanady, tentokrát ne do Toronta, nýbrž do Edmontonu. Zde jen dohrál sezónu, navíc měl pořádnou smůlu. Příjít o rok dřív, tak by si český forvard zahrál s legendárním Waynem Gretzkym a byl by také vítězem slavného Stanleyova poháru. To je to „kdyby“…
V roce 1990 se stěhoval do německého Freiburgu, kde se stal nejlepším hráčem týmu s 41 body. Svou poslední profesionální sezonu odehrál v italském HC Bruneck. Zde dokázal v 17 utkáních nasbírat obdivuhodných 34 kanadských bodů. V reprezentaci stihl odehrát jen 15 zápasů, zúčastnit se dvou mistrovství a také zimních her. Po emigraci už si samozřejmě „neškrtl“. Po konci kariéry se věnoval trénování, naposledy působil v sezóně 2018/19 na lavičce Znojma, hrající rakouskou EBEL ligu.
Bývalý vítkovický útočník toho prožil opravdu hodně. Od svých titulů právě s moravskoslezským klubem, přes hvězdné roky v Kanadě, až po nutnou transplantaci jater. Prý to byl nejen skvělý hokejista, ale také výborný kamarád, který si života užíval plnými doušky. Bohužel ho ve velmi raném věku zastihly vážné zdravotní komplikace. Chybět bude určitě nejen příbuzným a kamarádům, ale také českému hokeji.