NÁZOR: Životní filosofie Bernarda Tomice

Když vstupoval na okruh ATP byl považován za obrovský talent, který má předpoklady k tomu, aby dosáhl na TOP 10. K té se nejblíže dostal v lednu 2016, když okupoval sedmnáctou příčku. Výš se nikdy nedostal a s největší pravděpodobností ani nedostane. V perexu byla zmíněna jeho vyjádření do médií, takže se k tomu pojďme vrátit. Těch do očí bijících bylo hned několik. Jedním z nich byla odpověď na otázku, co si myslí o svém účinkování v kvalifikaci na předloňském Australian Open, kde vypadl před branami postupu do hlavní soutěže.

Tomicovo názory v médiích

Reportérovi tehdy odpověděl, že jenom počítá své miliony, to je vše, co dělá. V jiném rozhovoru prohlásil, že tréninkům dával maximálně 50 nebo 60 % a stejně dokázal vydělat miliony, což je skvělý výkon. Ve stejném rozhovoru se také svěřil, že tenis nikdy nemiloval a některé zápasy ho vyloženě nebaví. Za tyto a mnohé další výroky sklidil ostrou kritiku prakticky ze všech stran. Další otázka však může znít…proč by tohle všechno nemohl nebo nesměl říkat ?

Vezměme to postupně. Říct po prohraném zápase, že jen počítáte miliony, které jsem vydělal, je špatné z jakého důvodu ? Nemyslím si, že všichni lidé, kteří dostanou výplatu, se mají v první řadě zastavit na personálním oddělení, poděkovat za šanci pracovat v dané firmě, uklonit se a následně se ostýchavě podívat, kolik peněz dostali. Nebude troufalé říci, že drtivou většinu lidí v práci zajímá pouze finanční ohodnocení. Proč by to tedy nemohl říct i Tomic ?

Vyloženě úsměvně působilo, když lidi znechuceně reagovali na to, že Tomic netrénoval a ani netrénuje naplno. V první řadě je třeba říci, že fanoušci nemají právo soudit sportovce za jejich snahu při tréninku. Nejsou to jejich zaměstnanci. Navíc, jestliže si člověk najde práci, ve které pracuje na 50 % a přesto bere miliony, pak chyba rozhodně není na jeho straně. Ty reakce jsou pochopitelné, většinu z nich poháněla především závist. Opět se ale lze ptát, proč by něco takového Tomic nesměl říkat ?

Pragmatismus především

Ještě bych se rád vyjádřil k celkovému životnímu postoji Tomice, který je dle mých měřítek naprosto správný. Cílem velké většiny z nás je se zajistit a mít se dobře, což se mnohým nepovede třeba za celý život. Tomic byl zajištěný už ve dvaceti letech. Sám v jednom z rozhovorů také říkal, že je mu jedno, co si o něm lidi myslí. Ještě mu není ani třicet a je finančně zajištěný do konce života a může si dělat co ho napadne. Jak jsem již zmínil, dle mého názoru se na něj valí negativní reakce, které vycházejí především z lidské závisti, protože takový život jako má on, by brala drtivá většina lidí.

Protože, čistě pragmaticky…jste mladý, začínající tenista. Na vrcholu září Federer, Djokovič a Nadal. Legendy, které nejspíš určitě nikdy nepřekonáte. Maximum čeho můžete dosáhnout, je být v šedé zóně jejich stínů. Co tedy dělat ? Odpověď je jednoduchá…chvilku se snažit, vydělat nějaké peníze (tenis je k tomuto cíli ideální zaměstnání) a něco před třicítkou se na všechno vykašlat a užívat si do konce života. Proč dřít ? Proč si odříkat ? Se špetkou tenisového talentu budete mít krásný život tak jako tak. Slávu můžete nechat jiným.