Začátky Velké ceny Kanady
Velká cena Kanady se v kalendáři F1 nachází již od roku 1967. Tehdy na okruhu v Bowmanville jako první zvítězil australský pilot Jack Brabham. Necelé čtyři kilometry dlouhý okruh byl však již v následujícím roce vyměněn za trať v Québecku s dovětkem, že právě tyto dvě distance se budou co do pořádaní Velké ceny Kanady po roce střídat. Toto uspořádání trvalo však pouze do roku 1971, kdy se karavana Formule 1 přesunula a několik dalších let zůstala na původním závodišti v Bowmanville.
S vývojem ve světě motorsportu však začaly být nároky jak na samotnou trať tak na logistické zajištění závodu stále náročnější, což rozhodlo, že se kanadská Grand Prix přestěhovala do Montréalu, tedy dějiště, kde se koná i dnes. Hlavním důvodem přesunu byla na poměry Formule 1 příliš hrbolatý povrch na okruhu v Bowmanville a problémy s ufinancováním celého projektu. Bylo tedy logické, že se pořádání závodu F1 přesune do většího města.
Okruh Gillese Villeneuva
Název, pod kterým známe okruh nyní, není shodný s tím, na kterém se jezdit začínalo. Okruh Ile Notre-Dame byl dějištěm prvního závodu v roce 1978. Premiéru nového okruhu okořenil domácí jezdec Gilles Villeneuve, který se stal první a doposud poslední kanadským jezdcem, který na domácí Velké ceně dokázal zvítězit. Právě na jeho počest se trať, po které se dnes prohánějí nejrychlejší jezdci F1, jmenuje.
Přesně 4,361 kilometrů dlouhý okruh bývá pro závody Formule 1 vypsán na sedmdesát kol, během nichž jezdci urazí lehce přes tři sta kilometrů. Hned sedmkrát dokázali Velkou cenu Kanady vyhrát dva jezdci. Legendární Michael Schumacher, ten zde vládl v letech 1994, 1997, 1998, 2000 a 2002 až 2004. Druhým pilotem, který je v historii montrealského okruhu zapsán tučným písmem je Lewis Hamilton. Ten zde kraloval v letech 2007, 2010, 2012 a 2015 až 2017. Naposledy pak zde vyhrál v roce 2019. Ani jeden ze zmiňovaných jezdců však nedrží traťový rekord, Ten totiž stále v rukou třímá, možná trochu překvapivě, finský pilot Valtteri Bottas, který na okruhu Gilles Villeneuva dosáhl v roce 2019 času 1:13.078.
Specifika a historie montrealského okruhu
Nejznámějším místem okruhu je takzvaná ,,zeď šampionů“. Ironické označení si zatáčce získala díky tomu, že právě zde bouralo hned několik mistrů světa, včetně Michaela Schumachera, Damona Hilla či Jacquese Villeneuvea. Z jezdců novější generace se pak na stejném místě vybourali například také Jenson Button či Sebastian Vettel. Nutno podotknout, že na samotnou trať si v letošním roce budou možná trochu paradoxně zvykat také fanoušci, jelikož Velká cena Kanady nebyla v programu Formule 1 poslední dva roky, kvůli opatřením proti šíření koronaviru.
Z historických okamžiků okruhu je pravděpodobně nejznámějším šokující nehoda Poláka Roberta Kubici v roce 2007. Polský jezdec z nehody naštěstí odešel bez vážnějších zranění, byť následující Velkou cenu USA musel vynechat. Právě na o týden později v USA startoval na jeho místě poprvé v kariéře Formule 1 Sebastian Vettel. Dalším okamžikem, který se zapsal do myslí fanoušků, byl jistě závod v roce 1998. Tehdy po odstartování velká část jezdců havarovala a závod musel být restartován. Jenže ani druhý start se nepovedl a jezdci opět hromadně bourali. Závod tedy nakonec dokončilo pouze deset z původních dvaadvaceti jezdců. Jako poslední okamžik, který se pojí s Velkou cenou Kanady lze vybrat závod z roku 1991, kdy v posledním kole odstoupil ze závodu Nigel Mansella, jenž bojoval s legendárním Brazilcem Sennou o mistrovský titul. Velkou cenu Kanady tehdy sice vyhrál Nelson Piquet, titul ze sezony 1991 si i díky problémům Mansella v Kanadě nakonec odnesl Senna.
